Do Brazílie v období karnevalu? Prý to nejlepší a zároveň nejhorší rozhodnutí, které může cestovatel udělat. Prý zažijeme jednu z nejznámější party na světě, ale také se budeme boxovat s miliony dalších turistů ve veřejné dopravě, ubytování, na památkách i na ulicích. My se ale nebojíme a jdeme na to!
První dojmy
Ráno vyrážíme do ulic a okamžitě nás udeří do očí první závan karnevalu: metro a ulice jsou plné lidí v plavkách, tangách a brazilkách. Kdo nemá třpytky, jako by nebyl. A všichni vypadají, že se do kostýmů strojili od šesti od rána (nebo se už pár dnů jednoduše z kostýmu nevysvlékli). Převládají superhrdinové, králíčci Playboy v pánské i dámské verzi, tropické ovoce: spousta lidí je převlečených za ananas nebo za meloun. Nejoblíbenější kostým ale spočívá v kombinaci barev, ozdob, kytek a jiných dekorací bez většího smyslu. K tomu platí pravidelo: Čím víc ukážeš, tím líp. Že máte pár (nebo i hodně) kilo navíc? V Brazílii se na tohle nehraje. Pověstné brazilské zadky můžete obdivovat na každém kroku.
Koupit si v deset dopoledne na ulici vychlazené pivo od pouličního prodejce je jednodušší než si koupit vodu. My sháníme především SIM kartu, ale bez úspěchu, v období karnevalu vše na několik dní zavírá, jediné otevřené obchody jsou sem tam supermarkety, restaurace a bary a k tomu drogerie, které zde otevírají až do noci a koupíte v nich i léky. Tak si dáme aspoň to pivo.
Menší výlet do historie karnevalu v Riu
Ať to není jen o holých zadcích a pivu, trochu jsme si načetli něco o historii karnevalu. Karnevalová tradice dorazila do Brazílie spolu s přistěhovalci z Evropy v 18. století, kde má oslava hojnosti před obdobím půstu své kořeny. Samotný název akce „karneval“ pochází z portugalštiny ze slov „carne“ a „vale“, výsledné slovo „karneval“ můžeme přeložit jako rozloučení s masem. V Riu se konal první oficiální karneval v roce 1840, jeho podoba ale byla odlišná: tancovala se prý hlavně polka a waltz. Postupem času se ale (především v chudších čtvrtích Ria: favelách) zrodila podoba divokého karnevalu tak, jak ho známe dnes. K evropské tradici se přidaly africké rytmy, které do Brazílie přišly s přistěhovalci z černého kontinentu a vznikl temperamentní tanec, který okouzluje celý svět: samba!
Jak zažít karneval v Riu
Jak zažít tu pravou Rio karnevalovou atmosféru? Máte dvě možnosti. Jednou z nich je koupit si lístek na Sambodromo: gigantický podlouhlý stadion s kapacitou přes 70 000 diváků, který se využívá jen pro defilé samby. Oficiální program spočívá v soutěži jednotlivých samba škol, které se v průběhu karnevalového týdne představují na sambodromu. Každá z nich má 80 minut na přesvědčení poroty, že právě ona je ta nejlepší. Na Sambódromu můžete vidět nejen tanečníky předhánějící se v technice, ale také extravagantní kostýmy, ohromné pohyblivé vozy, spoustu světel, ohně a barev. To jsou ty záběry, které většinou vidíte v televizích, když se mluví o brazilském karnevalu. 🙂
Pokud máte raději živelnější a méně organizované party, pak vyrazte na tzv. blocos de rua. Po celém městě se v určité časy na určitém místě sejdou hudebníci, tanečníci a běžní návštěvníci a odstartují menší či větší defilé. Vy tak můžete zažít atmosféru i na ulici. Většinou se nejedná o sambu jako takovou, ale obecně o party na ulici v kostýmech, na chůdách, pěšky, na autech. Kreativitě se meze nekladou. Program najdete na internetu, často je rozdělený podle čtvrtí, kde se konají, programy blocos po celé Brazílii najdete třeba zde.
S sebou si vezměte co nejméně věcí (většinu lidí uvidíte s ledvinkou, s kapsičkou pod oblečením nebo úplně bez věcí), trochu hotovosti (u většiny stánkařů se dá platit kartou, jsou fakt připravení) a v případě Evropanů i opalovák. Když brazilské slunce začne svítit, sežehne vás jak na poušti. Spálila jsem se už první den, kdy bylo pod mrakem a pršelo, takže si dovedete představit, jak jsem vypadala, když na mě zasvítilo slunko. Na ulicích snadno nakoupíte pití, alkohol i něco na zub. Po pár hodinách budete zpocení, ošahaní, olepení, pošlapaní. A s trochou štěstí i rozjaření a podnapilí, takže vám to všechno bude jedno a budete se tomu smát.
Free Tour po centru Ria
Fajn způsobem, jak se napoprvé seznámit s městem, je za nás Free Tour, které fungují po celém světě (kdo nezná: jednoduše přijdete na meeting point, připojíte se k průvodci a po několika hodinách oceníte jeho výkon takovou částkou, která vám přijde rozumná a odpovídající). V Riu je organizuje několik firem, vybrali jsme jednoduše podle Tripadvisoru a časů, kdy jednotlivé tour začínaly.
Mezi třpytícími se Brazilci se postupně k meeting pointu na náměstíčku Largo da Carioca (stačí vyjít z metra Carioca a uvidíte trička průvodců) stahují bílé nebo spálené tváře bez třpytek a květin, lidi bez výstřihů, se zahalenými zadky a trochu to vypadá, že i bez smyslu pro humor. Jednoznačný signál, že se jedná o turisty. Kupuju si kytky do vlasů, ale jako blondýna s bílou kůží nemám šanci zapadnout do jihoamerického davu ani kdybych si na sebe vylila celou tubu třpytícího se gelu. Můžeme si vybrat z angličtiny nebo španělštiny, nakonec jdeme s hispánskou skupinkou, kde je nás jen cca 12. Dozvídáme se více o historii, zjišťujeme co znamená „carioca“, kde ochutnat vyhlášené „brigadeiros“ (kuličky z čokolády a kondenzovaného mléka), co všechno zde zanechali evropští dobyvatelé a přistěhovalci a spoustu dalšího. Tour vede pro centru Ria, tedy té méně známé části, kde jsou tradičnější památky evropského rázu, obchody, kanceláře, divadla a náměstí. Pokud mám něco vypíchnout, pak doporučuji k návštěvě místní katedrálu Catedral Metropolitana de São Sebastião s hodně divným tvarem navenek, ale nádherným interiérem.
Tour končí u Escadaria Selarón, krásně barevném schodišti s keramickými obklady, které v průběhu let vyzdobil chilský umělec Jorge Selarón. Jelikož se jedná o poměrně fotogenický Instapoint, na místě probíhá lítý boj o fotku se schody o samotě, takže schodiště připomíná turistickou zoo. Že začíná pršet a lidi si roztahují deštníky tomu moc nepomáhá. Na uklidnění si ale kupujeme naši první caipirinhu, za 10 realů (cca 50 Kč) dostanete velký a poměrně silný drink, které vás dostane na typickou brazilskou pomalost a zrelaxovanost. Jen pro úplnost: caipirinha je drink připravený z pálenky cachaça, limetkové šťávy, třtinového cukru a ledu.
Rio z výšky: Pão de Açúcar a hora Corcovado
Tato dvě místa mezi sebou dlouhodobě soupeří o to, které má lepší výhled. My radíme si nevybírat a navštívit obě. Uvidíte Rio z různých úhlů. Pão de Açúcar (v češtině Cukrová homole) je skalnatá hora tyčící se nad mořem, na kterou vybudovali lanovku s názvem Bondinho Pão de Açúcar. Lanovka má dvě části: první spojuje dolní zastávku s horou Urca. Tuto část si buď vyjedete lanovkou, nebo si ji můžete vyšlápnout pěšky hezkou přírodní stezkou. Připravte se na to, že si máknete, při troše štěstí ale potkáte nějakou tu opici. Druhá lanovka vede z hory Urca na vrchol skály, tuto část už nijak neobejdete, musíte si vystát mega frontu a vyjet nahoru pěkně s milionem turistů. Za tu námahu vás ale čeká opravdu sladká (ba přímo cukrová) odměna! Pokud nebude oblačnost, užijete si výhled na ostrůvky, skalnatý reliéf města, sochu Krista nad městem i vyhlášené pláže Copacabana a Ipanema.
Lístek si můžete koupit dole u nástupní stanice nebo s předstihem (a 10% slevou) na internetu. Vstupenku kupujete na konkrétní den, ale můžete s ní přijít kdykoli v následujících 5 dnech (občas to mění, tak se mrkněte na aktuální podmínky). Počasí v Riu může být trochu divočina a rozhodně nemá smysl nahoru chodit, když jsou mraky (jen mraky turistů, ty tam budou vždycky). Pokud jedete veřejnou dopravou, musíte na metro Botafogo a pak autobusem, stačí se poptat prvního autobusu, který uvidíte, jestli tam jede nebo ne, jezdí jich tam dost.
A co ten slavný Kristus? Stojí za to nebo nestojí? Ale to víte, že jo. Socha Krista je postavená na vrcholu hory Corcovado. Pokud se sem chcete dostat, máte na výběr z několika možností. Nejvíce využívanou a doporučovanou je místní červený vláček, který vás vyveze až nahoru (Trem do Corcovado). Cestou nahoru si sedněte doprava a párkrát se vám nabídnou krásné výhledy na Rio. Ty nejlepší jsou ale nahoře. Mrkněte na monumentální sochu Krista, projděte se kolem ní, ale to nejkrásnější se vám nabídne, když se otočíte ke Kristovi a davům turistů zády. Výhledy do všech stran, na bujarou brazilskou zeleň, šedivé centrum i favely poseté drobnými chatrčemi, tyrkysové moře. A právě proto výstup nahoru stojí.
Další varianta je pěšky z parku Parque Lage (varianta zdarma, neturistická, ale vychází se prý z ne moc bezpečného místa, kde vás občas oškubou), nebo turistickými dodávkami, které vás dovezou nahoru (rozhodně dražší a předpokládám, že ne o moc pohodlnější varianta). Ani jedno nemáme vyzkoušeno, tak vám k tomu víc nepovím. Lístek na vlak se kupuje na přesný den i hodinu, den předem se dá koupit online, pak už jen na místě, kdy riskujete, že třeba bude plno. Když ale vyrazíte po ránu, myslím, že na vás místo zbude.
Pláže Copacabana a Ipanema
Copacabana, horko a žár… V uších mi zní Ilonka Csáková, když míříme na vyhlášenou pláž. Jestli čekáte tropickou krásu, splní se vám to jen částečně. Pozadí pláže je samozřejmě šedivý městský reliéf s hotely a restauracemi. Po krajích se ale tyčí typické zelené hory, písek je krásně bílý a moře nádherně čisté s divokými vlnami (a studenější než vychlazená caipirinha s ledem). Samozřejmě je tu taky spousta lidí, stánků a restaurací, ale pláž je tak dlouhá, že své místečko si tu najde každý. O něco klidnější by měla být navazující Ipanema, ale to platí spíš pro její vzdálenější konec. Obě pláže se podobají a pokud si nechcete užívat opalovačky, můžete si celou pobřežní pláž projet třeba na kole.
Mezi oběma plážemi se nachází vyhlášený bod pro romantiky: Pedra do Arpoador. Výběžek, odkud si můžete užít nádherný západ slunce. Prý. Viděli jsme ho na fotkách a fakt dobrý. Jenom my jsme měli každý večer zataženo 🙂 Kromě pláží, písku a moře si vojenští nadšenci můžou užít návštěvu pevností Forte de Copacabana s historickým muzeem nebo Forte do Vigia.
Fotbal a stadion Maracanã
No jo, mám doma fanouška fotbalu, takže jsme prostě museli na stadion. Přímo k němu dojedete metrem na zastávku Estação Maracanã. U vstupenek dostanete na výběr možnost bez průvodce a jen o chloupek dražší možnost s průvodcem. Šli jsme s průvodcem, který se snažil zvládnout prohlídku zároveň v angličtině, španělštině a portugalštině. Byl z toho maglajz, kdy nikdo neslyšel nic, takže nedoporučuji. Všechny informace si v pohodě přečtete na cedulkách u exponátů. Jsou tu různé poháry, dresy, podpisy, kopačky a jiné fotbalové proprietky. Vlezete také do šaten, tiskového centra a samozřejmě: na stadion! Mně teda přišel trochu menší, než jsem čekala, ale věřím, že kotel při finále mistrovství světa tu musel stát za to.
A co dál?
My měli v Riu jen poměrně málo času, takže víc jsme toho nestihli. Máme ale pár tipů k tomu, co ještě můžete vidět nebo navštívt, při troše googlení určitě najdete další informace.
AquaRio: akvárium, plán pro deštivé dny
Jardim Botanico: botanická zahrada
Rocinha: prohlídka favely, jen s průvodcem
Parque Lague: zámeček s parkem, Kristus na kopci, odsud vychází pěší stezka na horu Corcovado
Doprava, bezpečnost a jiné praktické věci
Do Ria jsme vyrazili nalehko: na zádech máme batohy se základním oblečením, pasem, kartou Revolut a telefony s aplikací Uber. S tímto se prý dá v Riu krásně přežít. Rio je vyhlášené krádežemi a tak se řídíme všemožnými radami z internetu, abychom se vyhnuli problémům.
V Riu funguje několik prostředků dopravy: metro, které je pohodlné a jednoduché, autobusy, které si jezdí tak trochu, kdy se jim chce, a pár tramvají v centru. Pro každý prostředek platí trochu jiné jízdenky: do metra si můžete koupit samostatné jízdy (nebo si za menší peníz koupit Riocard, na kterou si budete peníze dobíjet). Jízdenky na autobus se kupují přímo v busech. Do tramvaje nemůžete kupovat jednotlivé jízdenky, ale musíte mít nabitou Riocard. Do vzdálenějších míst a při přestupech vás vyjde levněji objednat si Uber.
Při cestách po městě máme v kapse vždy cca 50 realů v kapse pro případ, že by nás někdo chtěl okrást. Zloději se prý často nechají na první dobrou ukonejšit trochou peněz a raději vám dají pokoj, než aby se snažili zjistit, jestli náhodou nemáte víc. Větší hotovost s sebou nenosíme, při přejezdech si peníze a důležité doklady dáváme do kapsy pod tričko. Platíme většinou kartou, originál pasu necháváme v ubytování a s sebou nosíme jen zalaminovanou kopii. Nechodíme do osamocených uliček a už vůbec ne v noci. V noci kašleme na veřejnou dopravu a jezdíme Uberem. A výsledek? Neokradli nás, tak asi dobrý.
Jo, a je fajn ubytovat se v turistické zóně a ne za pár korun někde ve favele. Nám se to jednou povedlo (na mou obranu, to ubytko mělo velmi vysoké hodnocení na Bookingu!) a báli jsme se tam chodit pěšky, tak jsme vždy jeli Uberem. Řidič v noci vždy rozsvítil vevnitř v autě světlo, aby šlo vidět, kdo je uvnitř. Hlídky ve favele by si prý jinak mohly myslet, že přijíždí nějaký nepřátelský gang. Aha. Nejlepší zóna pro ubytování je za mě oblast kolem Copacabany nebo sousední Botafogo poblíž metra. Snadná dostupnost, široké ulice a obchody i po večerech. A to chcete! 🙂